Většina mladých se setkala s kyberšikanou. Nejvíc „hejtů“ je na Ukrajince

Česko má ještě v živé paměti tvrdé případy dětské šikany, ať už dívek v Hodoníně, nebo třeba pobodání školáka v Domažlicích. Fyzické agresi podle expertů často předchází nějaký typ šikany nebo nenávistných projevů. S těmi se podle nového průzkumu agentury Ipsos, který si nechala vypracovat společnost T-Mobile, za poslední rok na internetu setkala většina mladých lidí ve věku 11 až 21 let. Čtvrtina z nich se s tím nikomu nesvěří, skoro polovina to ignoruje.

Autoři průzkumu se dotazovali 816 dospívajících a mladých dospělých.

Mladí lidé v průzkumu přiznali, že internet a sociální sítě používají každý den (82 procent) a více než třetina na nich tráví tři a více hodin denně. V tomto čase vidí velké množství nenávisti a kyberšikany, 67 procent se dokonce samo vnímalo jako oběť. Nejčastěji se osobně potýkají s rozšiřováním pomluv a lží o nich samotných či s různými urážkami, nadávkami či pohrdáním.

„Vidíme masivní nárůst agrese, se kterou si jako společnost neumíme poradit. Pozoruji velké limity v prevenci a intervenci ve školním prostředí,“ říká Klára Kalibová z neziskové organizace In Iustitia, která se věnuje předsudečnému násilí a jeho obětem. Její slova podporují čísla z průzkumu. Bezmála polovina (49 procent) dospívajících a mladých dospělých viděla nenávistné projevy na internetu v uplynulých 12 měsících jednou týdně nebo častěji.

V průzkumu se například také ukázalo, že mladí lidé více pracují se širší koncepcí nenávistných projevů než odborná veřejnost, protože s nimi přicházejí do styku.

„Na druhou stranu kyberšikana se vyskytuje v takové míře, že ji respondenti už často ani za kyberšikanu nepovažují – bude potřeba na to reagovat a připravit v různých organizacích i na školách další opatření,“ říká Michal Kormaňák, analytik Ipsos.

Nenávistnými projevy se na internetu cítila dotčena třetina dospívajících a mladých dospělých. U ohrožených skupin, kam se řadí například LGBT+, se jednalo takřka o tři čtvrtiny (73 procent).

Ti, kteří vidí nenávistné projevy na internetu, je ale nejčastěji ignorují (44 procent). Pětina pak brání ty, proti kterým jsou mířeny, přes zprávy nebo komentáře. Podle Marka Vrbíka, člena Rady Českého telekomunikačního úřadu (ČTÚ), který je v Česku národním koordinátorem pro digitální služby, jsou tato čísla malá.

„Stejně jako v reálném životě je i na internetu důležité zastání. Zastat se oběti bychom měli jak v tramvaji, tak i v diskuzích,“ míní Vrbík.

Z průzkumu také vyplývá, že více než čtvrtina mladých lidí (26 procent), kteří se cítí být obětí kyberšikany, se s tím nikomu nesvěří. Šest z deseti mladých lidí, kterých se nějaký typ kyberšikany dotkl přímo, se svěřilo alespoň někomu ve svém okolí.

„Nejméně se svěřují chlapci, jejichž ochota v čase klesá. Nejčastěji se svěřují dospívající a mladí dospělí rodičům nebo kamarádům,“ vysvětluje Kormaňák.

A kdo je za poslední rok nejčastěji terčem internetových útoků? V polovině případů nenávistné projevy byly namířeny proti Ukrajincům. Čtyři z deseti dotázaných viděli nenávistné projevy vůči lidem LGBT+. „Překvapil mě nárůst nenávisti proti Ukrajincům, za mě bych tam mnohem raději viděl solidaritu,“ sděluje Marek Vrbík.

Podle Kalibové je problémem, že velcí hráči, jako je Facebook nebo X, na internetu v posledních zhruba deseti letech nechali víceméně volně sdílet nenávistné projevy proti komukoliv beztrestně. S Vrbíkem se nicméně shodne na tom, že největší „zbraní“ proti „hejtům“ na internetu nejsou cenzurní zásahy platforem, ale spíše osvěta a vzdělávání.

Vypínání webů, jako to stát udělal brzy po ruské invazi na Ukrajinu v roce 2022, podle Vrbíka není řešením. „Můžeme narazit na problémy s omezováním svobody slova,“ doplnil Vrbík. Česká republika v současnosti dohání implementaci evropského nařízení Digital Services Act. To podle Vrbíka posiluje mimo jiné důvěryhodnost nahlašujících specializovaných organizací, jejichž upozornění na škodlivý obsah musí ČTÚ přednostně řešit.

„Z pohledu našeho úřadu i pro efektivní ochranu zranitelných skupin včetně dětí a mládeže je klíčové, aby se pravidla mohla co nejdříve aktivně uplatňovat,“ říká Marek Vrbík. Souhlasí s ním také Karel Dvořák (STAN), náměstek ministra spravedlnosti.

„Pro zajištění skutečně účinné ochrany obětí nenávistných projevů nejen online, případně i kyberšikany je zásadní, aby je zákon rozeznal a uměl na ně reagovat. V rámci trestního práva jde o rozšiřování pohnutek u trestných činů spáchaných z nenávisti a jejich přísnější trestání,“ říká Dvořák.

Mladí lidé v průzkumu také uvedli, co konkrétně dělají, když se setkají s nenávistí na internetu. Nejčastěji (32 procent) si daného člověka, který nenávistné projevy šíří, zablokovali. Často o takovém chování řeknou rodičům (28 procent) nebo kamarádům (27 procent). Někteří pak „olajkovali“ reakce, které nenávistným projevům odporovaly (19 procent), nebo takové chování nahlásili správci sítě (16 procent). Jen zhruba desetina (11 procent) se pokusila „hejtrům“ oponovat a například vyvrátit jejich komentáře fakty.

„Ti, kteří na nenávistné projevy na internetu nějak reagovali, tak učinili nejčastěji proto, že se chtěli zastat těch, kterých se tyto projevy dotkly. Třetina chce uvést věci na pravou míru,“ doplňuje Kormaňák. Podle Kalibové je do budoucna třeba co nejvíce posílit důvěru mladých lidí v instituce, na které se mohou v případě nenávisti na sociálních sítích obrátit.

„Každý mladý člověk z LGBT+ komunity se v uplynulém roce setkal s nenávistnými projevy – pětina z nich dokonce denně. A to je jen špička ledovce. Výzkum ukazuje, že předsudky vůči menšinám jsou běžnou součástí života v Česku. Výzkumný panel s ohledem na zastoupení menšin má své limity – nereflektuje například reálný počet Romů a Ukrajinců v Česku. Lze s jistotou předpokládat, že počet těch, kteří se setkali s nenávistnými projevy online, bude ve skutečnosti ještě vyšší,“ uzavírá Kalibová.